Například podle toho, že mezi jednotlivými tóny klavíru jsou příliš velké rozdíly v relativní hlasitosti, což znamená, že kmitočtový průběh není lineární. Rušivě také působí nelineární zkreslení, při kterém se k základním tónům přidávají zcela nově vznikající frekvenční složky, v původním signálu neobsažené. Takové zkreslení signálu, které se odborně dělí zejména na harmonické a intermodulační, vnímáme jako změnu témbru hlasu či nástroje, případně jako nepříjemné zabarvení reprodukce. Při sčítání různých druhů zkreslení se může jevit zvuk například jako zastřený, nebo naopak výrazně pronikavý, případně "bolestně" agresivní.

Asi nejvíce potrápí posluchače pronikavě zkreslené pásmo vyšších středů, ve kterém je lidské ucho mimořádně citlivé. Velké rozčarování přinášejí také dunící basy, které možná nadchnou během krátkého poslechu ve specializované prodejně, ale stávají se nesnesitelnými při dlouhodobém používání výrobku v důvěrně známém domácím prostředí.

I přes předešlé konstatování se zvukové preference různých posluchačů mohou zásadně lišit. Někomu dělá vysloveně dobře i dlouhodobě hlasité dunění, jiný dává přednost cinkajícím výškám a další posluchač je spokojen pouze tehdy, když slyší jemně a nenásilně znějící řečové pásmo s decentně naznačenými kraji kmitočtového spektra. Rozdíly v osobních preferencích jdou napříč spektrem různých hudebních žánrů, takže jednoznačná doporučení konkrétních soustav jsou značně diskutabilní záležitostí.