ODPOVĚĎ: Musíte si uvědomit, že impedance reprosoustavy není zcela konstantní, ale že se mění v závislosti na frekvenci, kterou přehrávají. Někteří výrobci v manuálech uvádějí střední (průměrnou) hodnotu, jiní pro jistotu uvedou celý optimální rozsah. Osobně si myslím, že šestiohmový zesilovač je pro takovéto bedny použitelný. V běžném provozu jsou i méně vyvážené sestavy, ale v případě nějakých komplikací nikdo, ani výrobce, za poškozený stroj neručí. 



































 

ODPOVĚĎ: Pro zodpovězení této otázky jsem se obrátil na odborníka na slovo vzatého – Bohumila Sýkoru. Základní pravidlo připojování komponentů je, že jmenovitá impedance reproduktorové soustavy by neměla být nižší než jmenovitá zatěžovací impedance zesilovače. Pokud je impedance reprosoustavy vyšší, nic zlého se neděje, jen nedostaneme ze zesilovače výkon, jehož je schopen. Pokud je nižší, nemusí to mít žádný výrazně negativní vliv na kvalitu reprodukce při nižších úrovních výkonu, při vyšších však může dojít k poškození zesilovače nebo zapnutí jeho ochrany, v některých případech i k poškození reproduktorů. Zesilovač se v tomto případě může dostat do tzv. limitace a tranzistory pak propustí plné napájecí napětí, což zpravidla repro nevydrží. Pro úplnost je třeba mít na paměti, že impedance závisí na frekvenci, a je jasné, že to, co je vypočítáno pro jednu frekvenci, pro jinou už skoro určitě neplatí. Na přístrojích uváděná impedance odpovídá většinou kmitočtu 1 kHz, pokud zde není uvedena jiná hodnota. Co se týče změn impedance při různých propojeních, platí, že spojíme-li dvě stejné reproduktorové soustavy paralelně, je výsledná zatěžovací impedance polovinou impedance jedné soustavy. Ale pozor, v důsledku složitého chování komplexních impedancí při paralelním spojení různých typů reprosoustav stejné jmenovité impedance to už přesně platit nemusí. Paralelního propojení docílíte na příklad tehdy, má-li připojovaný zesilovač volitelné výstupy A/B a na oba páry výstupů připojíte bedny a oba výstupy současně zapnete. Připojíte-li takto dva páry čtyřohmových beden, klesne impedance na 2 ohmy, což pro většinu stolních hifi zesilovačů může být fatální. Při sériovém zapojení soustav stejného typu se impedance sčítají, dva páry čtyřohmových beden tedy dají osmiohmovou impedanci. Sériové spojování různých soustav však nelze doporučit, poněvadž výsledná impedance může mít menší hodnotu, než je prostý součet, ale především může být velmi negativně ovlivněn zvuk jednotlivých soustav v řetězci.

ODPOVĚĎ: Takové propojení není vůbec ideální, protože zesilovač je při tomto provozu blíže zkratu, reproduktorová soustava mu klade menší odpor, než na kolik je konstrukčně navržen. Navíc je nutno počítat s tím, že uváděna je pouze nominální hodnota impedance, nikoli minimální. Impedance bývá silně závislá na průběhu kmitočtové charakteristiky signálu, který právě reproduktorová soustava zpracovává. Může dokonce poklesnout řádově i o desítky procent pod uváděnou hodnotu. Při běžném umírněném provozu to však nemusí vadit a oba propojené komponenty takto mohou, k všeobecné spokojenosti, spolu hrát mnoho let, pokud je ovšem nebudete uvádět do mezních stavů. V tom případě by zvuk vykazoval neúměrné zkreslení, zapínání případných ochran zesilovacích prvků, nebo by dokonce mohlo dojít k jejich poškození. V praxi to znamená nepřehánět hlasitost reprodukce, což však většině posluchačů vyhovuje pouze jako "nouzové", časově omezené řešení a tento Damoklův meč nad jejich zesilovačem jim zcela oprávněně vadí. 
Pokud si tedy kupujete nové reprosoustavy, s výhledem jejich delšího plnohodnotného využívání, pak je lépe přizpůsobit impedanci parametrům zesilovače. Jen tak můžete beze strachu a naplno využít jejich zvuku a síly. Opačný poměr impedancí, tedy zesilovač 4 ohmy a reprosoustavy 8, je vhodnější.