A A A

Než se pustíme do jednotlivých kodeků, vysvětleme si několik základních pojmů, které se týkají přenosů zvuku. A to jak v bezdrátové variantě, tak i při běžném kabelovém zapojení. Prvním pojmem je vzorkovací frekvence udávaná v Hz, která určuje, kolik vzorků hudební stopy se vejde do jedné sekundy. Měla by být minimálně dvakrát vyšší než je slyšitelná frekvence lidským uchem (20 000 Hz neboli 20 kHz). Za vysoké a kvalitní vzorkovací frekvence se považují ty, které překračují 96 kHz. Další položkou je bitová hloubka, která zase říká, kolik bitů (jednotek informace) je v jednom vzorku. Opět platí, že vyšší číslo značí vyšší kvalitu. Například CD mají 16bitové stopy, u DVD jsou 24bitové atd. Při různých druzích přenosu pak mohou data putovat různými rychlostmi. Ty zase udáváme v kilobitech nebo megabitech za sekundu (kbps nebo mbps). 

 

Bluetooth LDAC

Tento kodek si na vlastním písečku upeklo japonské Sony a chlubí se jím hlavně u svých špičkových sluchátek. Teoretická čísla jsou parádní, nicméně testu ukazují, že není až tak úplně o co stát. LDAC umí pracovat se třemi přenosovými rychlostmi – 990, 660 a 330 kbps. U dvou prvních, které na první pohled vypadají dobře, dochází ke ztrátě kvality u zvuku nad 20 Hz. Rychlost 330 kbps, kterou má v rámci LDAC podpory nastavenu většina mobilů, je pak vlastně srovnatelná s aptX nebo dokonce s SBC. nejzajímavější z této trojice je tedy první varianta s rychlostí 990 kbps, kterou ale rozhodně nezvládne každý telefon. LDAC kodek si Sony dlouhou dobu nechávalo pro sebe, ale nyní je pro výrobce a vývojáře dostupný skrze AOSP.

 

« Zpět | Tisk