A A A

Podobné je to s cédéčky. Když se o ně normálně staráte, záznamovému poli se nic nestane, maximálně se mírně zapráší. Na odstranění viditelného prachu, kterého si laser snímacího systému moc nevšímá, stačí jemný optický štětec. Stejně jako u vinylů je výhodné používat antistatickou pistoli Zerostat (je také velmi užitečná na bezdotekové odstraňování prachu z negativů a diapozitivních filmů, proto se o ni se synem a ženou, fotografickými maniaky, marně peru).

 

Pokud dojde k jakémukoliv poškrábání nebo "upatlání" záznamové plochy, můžete svému cédéčku stejně jako u vinylů poskytnout pouze poslední pomoc. CD je totiž složitá optická soustava. To, že laser snímacího systému odečítá nějaké "díry a vyvýšeniny" vylisované do hmoty desky a překryté průhlednou vrstvou, pravděpodobně víte nebo tušíte. Nicméně situace je trochu komplikovanější. Barva laseru (vlnová délka vyzařovaného světelného spektra) a úhel jeho zaostření jsou zvoleny spolu s rozměrem hloubky oněch prohlubní a vyvýšenin, se silou krycí vrstvy plastické hmoty a jejím optickým indexem lomu tak, aby společně fungovaly jako jakýsi fázovací článek. Kde je díra, tam se signál odražený sečte se signálem vysílaným, kde je vyvýšenina, tam se téměř vyruší. Takže odražený signál s daty má výrazně větší "odstup" než by měl pouhý odraz. Proto je také krycí vrstva nad záznamem poměrně přesně tolerována. Desku s jinou sílou krycí vrstvy než je normalizovaná lze "přečíst" jen za některých, spíše výjimečných okolností. Co z toho vyplývá? To, že například jakékoliv zbrušování poškozené vrstvy vede k jejímu ztenčení, a tím i k "rozladění" její původně optimalizované tloušťky. Snímací systém má potom podstatně víc práce se čtením dat, jejichž tolerance je výrazně horší než se původně předpokládalo a občas se musí signál rekonstruovat-interpolovat, za cenu ztráty shody s originálem. Některé firmy dodávají k čisticím-brousicím soupravám i ochranné emulze, které by měly úbytek síly ochranné vrstvy doplnit zpět, ale to už je dost složité vytloukání klínu klínem. Zpětným pohledem na komplikovaný optický systém je také zřejmé, že vydření krycí vrstvy tak, že je matová nebo ne dokonale průsvitná a lesklá, ruší funkci optiky. Původně zostřené světlo laseru se rozptýlí a efekt je podobný jako u zamaštěné čočky objektivu, tady však není umělecký dojem žádoucí.

 

Proto u cédéček více vadí odření a škrábance ve směru záznamu, kde může docházet dokonce nejen k přeostřování signálu do sousedních drážek, jeho přerušování nebo úplnému výpadku reprodukce. Příčné poškození paprsek naopak "snáze přeskočí" a signál je přehrán s minimálními změnami.

Domnívat se, že druhá strana cédéčka je bezpečně chráněna potiskem, by ovšem bylo omylem. Z její celkové tloušťky 1,2 mm připadá naprostá většina na onu právě zmíněnou čirou krycí polykarbonátovou vrstvu, na odrazovou vrstvu se záznamem 0,11 až 0,13 mikrom, kdežto na vrstvu laku s potiskem zbývají pouze 0,03 (slovy tři setiny) milimetru. I když je vrstva vytvrzena ultrafialovým zářením, absolutní ochranu proti poškrábání až na záznam od ní nemůžeme čekat. Navíc, zde už nejde jen o zásah do optických podmínek snímání, koncentrický škrábanec prostě záznam vymaže. Oprava není možná vůbec a záleží pak pouze na tom, zda opravné obvody laseru budou tuto pauzu schopny vyplnit nebo prostě zkolabují. Ještě větším dobrodružstvím a mnohem nákladnějším ve svých důsledcích může být snaha čistit optiku laseru, která většinou není ze skla, nýbrž z plastu, a tudíž více náchylná na poškrábání. Osobně bych dal přednost pneumatickému odstranění nečistot, ne ovšem aplikací vlastního dechu.

 

Pozn. HiFimarkert.cz :

technické parametry, typová označení konkrétních modelů stejně jako zmiňované ceny chápejte pouze ve vztahu k datu vydání článku!

« Zpět | Tisk