A A A

Digitální nahrávání a vypalování je v současnosti proces všeobecně dostupný a zároveň tak snadný, že jej zvládne v podstatě kdokoli. MD nebo CD rekordér již zdaleka není takový exot a ostatní si koupili nebo mají přístup k PC s vypalovačkou. 

 

Proto nastal ten správný a vlastně nejvyšší čas uchovat si svoje staré a vzácné nahrávky. Vtisknete jim stigma nesmrtelnosti tím, že je přeměněné v jedničky a nuly vypálíte na CD (okolo 20 Kč) nebo nahrajete na MD (okolo 70 Kč) . Není vhodné to příliš odkládat, protože jednak čas plyne a nosiče, na rozdíl od nás, stárnou, jednak na nich jsou většinou (jak na magnetofonových kotoučích, kazetách, tak na gramofonových deskách) zaznamenány vaše milované hudební skvosty zlaté éry rocku a populární hudby. Naopak CD vydrží pravděpodobně sto let, jediné co jim, kromě nešetrného zacházení, škodí je přímé sluneční světlo. Pokusy dokázaly, že slunění záznamové vrstvy v rozmezí 25 až 300 hodin dokáže znehodnotit nahrávku. Pokud je nebudete skladovat takto drasticky máte vystaráno na několik generací. Pokud vlastníte nahrávky zcela unikátní, například vaše první pokusy s kytarou nebo žvatlání potomka, pak je potřeba jejich "zakonzervování" zcela evidentní. Je vhodné toto naše "mládí" uchovat pro budoucí pokolení nebo alespoň pro sebe, protože tak k nahrávkám získáte mnohem snazší přístup.

 

Magnetofonové pásky stárnou, a to jak fyzicky (vysychají a ztrácejí pružnost) tak elektromagneticky. Nahrávky se nejen mohou prokopírovat do vedlejších závitů pásku, ale navíc jsou průběžně odmazávány (především vysoké kmitočty) působením elektromagnetického pole. Je mi jasné, že kazety ani pásky neskladujete blízko transformátorů, reprosoustav a obrazovek, které jsou zdrojem silného elektromagnetického pole, ale i naše matička Země působí obdobně. Sice mírně, ale neustále. Od odborníků v televizním archivu jsem se dokonce dozvěděl, že je vhodné uchovávat kazety přetočené na jednu stranu (na začátek nebo na konec), aby nedošlo k jejich rychlejšímu odmazání. Zhoršená kvalita záznamu je bohužel běžným jevem, a proto bude pravděpodobně nutné jej softwarově zregenerovat.

 

Gramofonové desky jsou choulostivé nejen na uskladnění (doporučené je vertikální, přibližně dvacet kusů v jednom samostatném fochu a nikoli na teplém místě), ale především je pro ně "nebezpečné" vyjímání z obalu a samotné přehrávání. Celý proces s vybalením desky a její přípravu pro přehrání je dnes pro mnohé spíše obtížný rituál, který nechtějí, stejně jako vlastní svatbu, podstupovat příliš často. Nemluvě o tom, že gramofonovou desku si na pláži nebo v autě nepřehrajete. S její kopií na CD disku takové problémy nebudou.

 

Těmito úvodními poznámkami jsem se pokusil ve vás vyvolat obavu o osud vašich milovaných LP a magnetofonových nahrávek a vytvořit tak u vás horečnou potřebu kopírování. Někdo možná zvolí jednodušší variantu zakoupení remasterovaných CD z původních nahrávek (300 až 600 Kč), ale nadšenci si je pořídí sami. Jak na to? Pokusím se vám odpovědět.

 

Při rozhodování, na co nahrávat/vypalovat, tedy jakým způsobem, je vhodné si uvědomit, že magnetofonové nahrávky většinou nejsou po letech již tak technicky kvalitní, aby se vyplatilo je přepisovat na CD v poměru 1:1 nebo na MD 1:5. Vhodnější jsou spíše úspornější způsoby, tedy MP3 nebo režim LP2 na MD. Jednoznačným adeptem na vytvoření klasické CD kopie jsou gramofonové desky, ale i ty pouze tehdy, pokud jsou relativně zachovalé a vy vlastníte gramofon s magnetodynamickou přenoskou. Předpokládám, že připomínat nutnost propojení signálu přes přenoskový předzesilovač právě vám je zbytečné. Některé gramofony mají svůj vlastní zabudovaný předzesilovač. Ty je možné zapojit přímo, ale pak nezapomeňte na propojení zemnicího kabelu gramofonu s krytem PC. Zabráníte tím vzniku elektrické smyčky a zvýšenému šumu a brumu. V případě nahrávání na CD rekordéru tato starost odpadá. Signálovému propojení věnujte velkou pozornost, běžné propojovací kablíky - cinchové tkaničky vyhoví jen u velmi poškozených nahrávek nebo pro běžný kazeťák. Pokud potřebujete připojit vaše PC k CD rekordéru a vaše zvuková karta nemá cinchové výstupy existují propojky 3,5mm jack a 2x cinch, kupte si ji a máte po starostech.

 

Pokud nepočítám nahrávku na MD, existují dva základní způsoby vypalování - v CD audio rekordéru a v PC vypalovací mechanice. První možnost je výhodná především pro majitele zachovalých gramofonových desek, protože průběžná úprava zvuku, tedy odstranění šumu a praskání není v reálném čase a v domácích podmínkách možná. Naopak sehnat programy pro vyčištění zvuku do PC již není žádný problém. Při vypalování, kde každý hertz bude hrát svoji úlohu i v daleké budoucnosti, protože tu (trochu nadneseně řečeno) bude jednou provždy, je vhodné pro získání co nejlepšího původního signálu udělat maximum.

 

To znamená pro každého něco jiného, a tak jsem text rozdělil na tři části: základní, nadstandartní a pětihvězdičková příprava. Text věnovaný těmto samostatným oddílům najdete na našich stránkách v následujících dnech.

Nejdříve je nutno zdrojové přehrávací přístroje (gramofon nebo magnetofon) uvést do co nejlepšího stavu. Pokud jste na nich již delší dobu nic nepřehrávali, pak vám připomínám, že je vhodné gramofon ošetřit, a to nejlépe podle původní dokumentace (promazání osy, kontrola tlaku na hrot a nastavení antiskatingu).

 

Základní příprava

Vhodné je také vyčistit hrot, protože provozem a vlivem okolí se na něm zachytávají částečky prachu současně s otěrem z drážky a to vše je přilepeno mastnotou, dehtem z cigaret nebo ovzduší a jinými nečistotami. Takto vzniklá hmota vytváří postupně nánosy, až zcela změní tvar hrotu, na jehož přesné geometrii konstruktéři strávili tolik času. Hrot s nesprávným tvarem pak nejenže nemůže přesně sledovat gramofonovou drážku až do těch nejmenších zákmitů, ale může ji i poškodit. Mimochodem, pokud se na neočištěný hrot podíváte pod mikroskopem, udělá se vám mdlo. Pro kvalitní očistu se prodávají soupravy - štěteček a speciální kapalina (například Stylus Performance Treatment od firmy Lyra za 1 990 Kč), lze použít i lékárenský líh přibližně desetkrát levnější. Hrot čistíme vlhkým štětečkem zásadně pouze ve směru pohybu desky, tedy od raménka směrem dopředu, nikdy opačně a nikdy ze strany na stranu. Prostředí drážky, i když se to nezdá, je do značné míry plastické a s určitou dávkou nadsázky lze říci, že tekuté. Drážka se přizpůsobuje projíždějícímu hrotu a současně jsou částečky nečistot zamačkávány do stěn, kde ulpí. Následně nejen vytvářejí falešné zákmity, ale často i poškozují hrot. Platí proto zákaz přehrávání neočištěných a podchlazených desek. Vymrzlá deska není plastická, ale naopak křehká a působení hrotu v drážce připomíná buldozer v porcelánce. Přenášíte-li tedy desky mrazivým večerem, nechte je před nahráváním zvolna prohřát na pokojovou teplotu. Před nahráváním se vyplatí najít i grafitový kartáček na desky nebo raději zakoupit nový - dnes už nestojí mnoho (Vivanco okolo 130 Kč). Velmi dobře odstraní prach nejen z povrchu gramofonových desek, ale částečně i z drážek. 

Pro magnetofon můžeme udělat většinou pouze to, že vyčistíme páskovou dráhu, nejlépe mokrou cestou. Ideální je čisticí kazeta, pokud máte i demagnetizační, použijte ji, snížíte šum vzniklý při reprodukci. Ty můžete získat společně s předplatným S&V. Velmi kvalitně vyčistit hlavy lze i měkkou nebarvenou kůží navlhčenou izopropylalkoholem, případně lihem (lékárenským). Pouštět se do jiných činností bych laikům rozhodně nedoporučoval. Pokud máte pocit, že zamlada hrál magneťák podstatně lépe, svěřte ho servisu, pro vypalování se to většinou vyplatí. Než začnete nahrávat, nechte přístroje nějakou dobu běžet, aby se prohřály a jejich pohyb ustálil.

 

Nadstandardní příprava 

Tu je možno rozdělit na část naprosto exaktní a na tu částečně mystickou. Mezi exaktní patří důkladná speciální očista. Gramofonovou desku je možné vyluxovat speciálním vysavačem. Viděl jsem v činnosti přístroj HW-17 americké firmy V.P.I. (69 000 Kč) a musím říci, že je to hukot. Na desku je nejdříve speciální pumpou a aplikátorem nanesena kapalina, destilovaná voda nebo 50% alkohol, případně kapalina RC 2 (od firmy Vinyl Labs 1 300 Kč). Tekutina pronikne do drážek a má za úkol uvolnit nečistotu, ale nepoškodit značně specifické prostředí drážky. Vzápětí je druhým ramenem tato kapalina odsáta společně s prachem a rozpuštěnou špínou. Současně je odveden i elektrický náboj. Suchá a elektrostaticky čistá deska bude zaručeně hrát lépe. Důležité je nevrátit desku do stejného vnitřního obalu, který je znečištěn (kontaminován), ale do zcela nového, nikdy nepoužitého.

Teď jste pro získání čistého hudebního signálu udělali maximum a stojíte na dalším rozcestí. Buď nahrajete vše v původní kvalitě, tedy s případným mírným šumem, nepatrným praskáním a ojedinělými lupanci. Nebo jste nuceni své poničenější skvosty podrobit výraznější regeneraci, která je dnes již naštěstí snadná a relativně přístupná. To už považuji za péči více než nadstandardní (i když relativně dostupnou) - jak v nejlepším hotelu.

 

Pětihvězdičková příprava 

Dnes již nejde jen o pouhé prohnání hudby systémy dbx nebo Dolby B (C, S). Dnešní "čističky signálu" nejsou závislé na kvalitě pásku ani na úrovni modulace a nejenže hudbu nepřipraví o výšky, ale v případě nutnosti jsou schopné nějaké vysoké tóny i vygenerovat či zrestaurovat. Existuje několik softwarových možností a velice podrobně o nich referuje Chip 10/01. Prvním krokem je vždy přenesení hudby do paměti počítače a pak teprve můžete zahájit úpravu. Vlastní odšumování je vlastně utlumení či relativně úplné odstranění určitého kmitočtového pásma nahrávky. Zcela odstranit tyto frekvence ze zvuku není vždy optimální, protože se tak například může změnit barva zvuku a přesvědčivost hudebních nástrojů. To ale záleží na konkrétním odšumovaném "materiálu". Některé části rušivého šumu se můžeme částečně zbavit i nastavením parametrického ekvalizéru. Zde je nejlépe nejdříve poslouchat a porovnávat výsledek s neupraveným signálem, i touto jednoduchou cestou lze někdy dosáhnout uspokojivého výsledku. Pokud vás toto zpracování neuspokojuje, je nutno použít sofistikovanějších způsobů - specializovaných softwarů. Těch existuje mnoho a některé toho umí víc a některé méně. Například Steinberg DeNoiser Plug-in je nástroj pro základní odšumení bez velkých nároků na čas. Jeho kladem je to, že hlídá hladinu šumu a reaguje na ni. Sonic Foundry Noise Gate Plug-in (www.sonicfoundry.com) je "inteligentní vypínač", který podle vámi nastavených parametrů vypne/zapne signál, tedy utlumí části nahrávky, nefiltruje, šum ale lupance zvládne odstranit. Sonic Foundry Noise Reduction Plug-in je vynikající na upravení zvuku s neměnným šumem. Pracuje se vzorky šumu ze začátku nahrávky nebo míst mezi skladbami, z těchto úseků nahrávky vytvoří tzv. "Noiseprint". Podle šumového otisku zmenší šum v celé nahrávce. Jen musíte opatrně nastavit úroveň redukce, tak aby sice šumu ubylo, ale hudba byla ovlivněna co nejméně. Zajímavou funkcí je High-shelf, která může např. zvýraznit pásmo výšek ve stanovené frekvenční oblasti. Stářím zevšednělou nahrávku tedy lze oživit zvýrazněním sólovky nebo činelů. Jeho výsledky jsou vynikající, ale chybí mu některé funkce, jako rozeznávání skladeb, pomocné efekty a další. Naopak za program s největším rozsahem funkcí je považován Diamond Cut Millenium 4.64, ale ten je určen spíše pro profesionální využití. Pro většinu uživatelů mohou být dostačující programy Cool Edit a Wawe Purity, které jsou jednodušší, dostatečně účinné a přitom uživatelsky přívětivé. Velmi populární je také Audio Cleaning Lab od Magixu s mnoha výborně nastavenými filtry pro šum i praskot. Dart 32 Pro (Digital Audio Restoration Technology) www.dartpro.com je velice výkonný program, který je zaměřen, jak napovídá název, na restaurování nahrávek. Kromě odšumení dokáže vyčistit gramofonovou nahrávku od praskanců a vypálit výsledek na CD a navíc to je software hardwarově nenáročný. Výrobce udává, že produkt funguje sice i na 486-DX 2 s Windows 95, ale platí, že čím je váš stroj výkonnější, tím je doba zpracování kratší, poněvadž tyto algoritmy jsou více časově náročné. Tyto programy pořídíte řádově v rozmezí od 800 do 2 600 Kč.

 

Testoval jsem také zvukovou kartu Creative Labs Audigy Platinum, která má program na odšumování starších nahrávek a eliminaci praskání gramofonových desek v základní výbavě. Vyšší šum odstranila bez problémů, stejně tak praskání, hlubší brum se odstranit nepodařilo. Barva hlasu i hudby zůstala nepoškozena. Pokud jsou vaše pásky vytahané nebo kdysi byly nahrány (díky technické závadě) trochu pomaleji nebo rychleji, můžete zapojit funkci Time Scaling, která urychluje nebo zpomaluje přehrávání zvuku bez změny modulace nebo zkreslení zvuku. Další vylepšovací funkce vám umožní si s archivními materiály trochu pohrát - EAX Advanced HD audio nabízí celou řadu přednastavených akustických prostředí a také speciální efekty pro obohacení hudebního vjemu. DREAM™ navíc vytváří vylepšený prostorový zvuk z jakéhokoliv stereofonního signálu tím, že přesměrovává cestu specifických frekvencí z nahrávek. Pořídíte ji za 12 590 Kč.

Vše můžete zkušebně poslouchat a v případě že, se vám něco nelíbí, vrátíte se o krok zpět a parametry nastavíte jinak. Hudba je totiž uložena jako datový soubor.

 

Dostáváme se do závěrečné fáze - vypálení/nahrávka. Zvuk tedy máme připravený a záleží jen na vás, zda jej "zabalíte" do komprimovaného souboru MP3, nahrajete do redukovaného záznamu minidisku nebo vypálíte na CD v plné formě, tedy 1:1. 

U každého přístroje je potřebné si přečíst návod, většinou totiž nabízejí několik vypalovacích/nahrávacích modů. Například k nahrávání z gramofonu či magnetofonu je určen Manual Record, u něhož ale musíte ručně označovat začátky skladeb, protože jinak se celá strana (desky/kazety) nahraje jako jeden celek. Důležité je také nastavení hlasitosti, kterou nejlépe určíte z nejhlasitějšího místa původní nahrávky. Digitální záznam je velice citlivý na "přemodulování" nahrávky a nezvládá ji tak snadno jako magnetofon. To, co se do vzorkování, díky větší intenzitě signálu, nevejde, "přeteče" a v digitální nahrávce nebude. Příliš slabou intenzitou zase výrazně snižujete využitý obsah vzorků, tedy funkční počet bitů digitálního záznamu, které nesou informaci o hudbě. Věnujte proto této části celého procesu zvýšenou pozornost. Počítačová vypalovačka je na tom stejně. Ta potřebuje software, který umožní nejen editaci před vypálením, ale také hlídá zdárný průběh výroby CD. Doporučuji vám například funkci BURN-Proof, která zabrání zničení vypalovaného disku v případě, že poklesne rychlost přísunu dat do bufferu. Systém počká a plynule naváže na dosud vypálenou část. Jedním z výborných programů je Music CD recorder 3.0, který obsahuje jak funkce pro úpravu zvuku, tak umožní i následné vypálení na disk. Samotných vypalovacích programů je více - například WiOnCD 3.8 určený především pro audio pálení. Nero 5.5 vypaluje i video. Pořídíte je za částky okolo 3 000 Kč.

Teď si jen správně popište obaly CD či MD, ať pak nemusíte skladbu dlouho hledat. Přímo na CD se smí psát pouze speciálním perem a nikdy ne obyčejnou tužkou (grafit opadává a může se dostat tam kam nemá) ani propiskou (poškodí odrazivou vrstvu disku). Existují i speciální samolepky (okolo 300 Kč za 100 kusů), které vám díky SW potiskne tiskárna. Případně si zakoupíte tiskárnu která vše vytiskne přímo na disk, například SignaturePro CD Color Printer za kterou dáte něco málo přes 70 000 Kč.

 

Doufám, že vám vaše zrestaurované a zdigitalizované nahrávky budou ještě dlouho dělat radost. 

Na závěr vás chci upozornit, že kopírování nahrávek bez výslovného souhlasu vlastníků práv je zásadně nezákonné. Existují však určité výjimky, legálně kopírovat hudbu smíte jen pro soukromou potřebu (i pro blízké přítele) a z originálů, které jste získali legální cestou. Kopií nesmíte zhotovovat větší množství a nesmíte prodávat a ani dávat jako dárek. Živnostenské kopírování je zásadně zakázáno.

« Zpět | Tisk