A A A

 

S filmovým prostorovým zvukem, který se natáčí na mnoho stop (vesměs digitálně) a pak se z nich míchá na menší množství stop, se "koncový uživatel" potkává obvykle v kině prostřednictvím některého distribučního standardu. Dolby je bezesporu nejznámější, ale není jediný: k jiným systémům patří třeba SDDS (Sony Digital Dynamic Sound) nebo DTS (Digital Theater Sound).

DTS vstoupil na veřejnost v roce 1993 s Jurským parkem, prvním slavným filmem s touto zvukovou technologií, a od té doby si udržuje místo na čele digitálních systémů v hraném filmu – o čemž svědčí více než 10 000 kin po celém světě, jakož i přes dvě stovky filmových titulů zpracovaných touto technologií. Zatímco Dolby vsadil na úplnou kompatibilitu v kinech, takže i nejdokonaleji ozvučené filmové kopie hrají tak kvalitně, kolik jim dovolí i třeba nejjednodušší biograf, SDDS od Sony už tak úplně kompatibilní není a DTS, který používá záznam prostorového ozvučení na samostatných CD-ROM, se přizpůsobovat nevybaveným biografům nehodlá vůbec.

« Zpět | Tisk