A A A

 

Současné kvalitní televizní obrazovky mívají plánovanou životnost padesát až šedesát tisíc provozních hodin, což teoreticky představuje až sedm let nepřetržitého provozu. Při běžném každodenním pětihodinovém chodu by tedy měly hrát asi třicet let. Tím vysoce překračují předpokládanou životnost

„zbytku“ televizoru, která se u kvalitních šasi pohybuje kolem dvaceti tisíc hodin.

To znamená, že ta by měla při pravidelném denním pětihodinovém zapojení vydržet zhruba jedenáct let. Zmíněné hodnoty ovšem platí v běžných provozních podmínkách, v agresivním prostředí, např. s vysokou vlhkostí, teplotou a prašností, či při extrémním nastavení obrazu, zejména jeho jasu a kontrastu, se mohou výrazně zkrátit.

 

I když je životnost kvalitních vakuových obrazovek vysoká, v porovnání s LCD zobrazovači „odcházejí“ ve středním věku. Ty mají totiž dvojnásobnou životnost. U nynějších jakostních LCD panelů s aktivní matricí představuje 100 000 hodin, přičemž není nijak závislá na provozním jasu a kontrastu. Ačkoli LCD panely by mohly být zobrazovači „na celý život“, mezi spotřebiteli panují o jejich životnosti určité pochyby. Ty mají dvě příčiny. Za první si mohou sami výrobci, když v jejich technické dokumentaci uvádějí zpravidla blíž nespecifikovanou, a obvykle mnohem kratší životnost. Ta se však netýká zobrazovače, nýbrž zářivky, která ho prosvětluje. Jestliže zářivka dožije (podle typu a zatížení po dvaceti až padesáti tisících hodinách svícení), stačí ji vyměnit, což nebývá o mnoho složitější než náhrada žárovky v reflektoru automobilu, a LCD panel „jede dál“. Druhou příčinou obav jsou tzv. slepé body, tj. světlá nebo tmavá místa s vadnými tranzistory, v nichž obraz nevzniká. Praxe však říká, že nemá-li panel slepé body z výroby (firemní specifikace jich většinou několik povolují), za provozu již nevzniknou. Vzhledem k tomu, že také šasi je u LCD televizorů namáháno mnohem méně než u klasických přijímačů, takže delší by měla být i jeho životnost, mohly by se tyto přístroje dožít v plné svěžesti i metuzalémského věku, a podobně jako kdysi švýcarské hodiny přecházet z generace na generaci (alespoň jako starožitnost). Jestliže se z tohoto úhlu pohledu hned jeví o něco příznivěji i jejich zatím dost vysoké ceny, při nákupu plazmových zobrazovačů se obdobně utěšovat nemůžeme. Jejich životnost je kratší, podle typu se pohybuje mezi deseti až třiceti tisíci provozními hodinami, což při každodenním pětihodinovém sledování standardního videoobrazu ve standardních podmínkách obnáší zhruba od šesti do šestnácti let provozu. Slůvko standardní je však dost podstatné, neboť čím vyšší jas mají nastaven a v čím extrémnějších podmínkách jsou provozovány (ve hře je i nadmořská výška – vyšší jim neprospívá), tím dřív „zhasnou“.

« Zpět | Tisk